Esej dům negativ

Ulehám do postele a jsem úplně zničená. Všechno mě pálí a bolí. Zavírám oči a přeji si,
abych se teď probudila ve sluncem zalité ložnici a mohla si říct, že to byl jenom jeden
ošklivý sen. Ač mám oči pevně zavřené, stále cítím ten smrad linoucí se z kuchyně a to
jasně signalizuje, že jsem opravdu vše prožila. Před tím než usínám, projíždím si celý
den od začátku, abych si utřídila myšlenky v hlavě a šla spát s klidnou myslí. 

Začalo to už v noci. Ve čtyři ráno přišel Adámek do ložnice s tím, že se mu zdají
ošklivé sny a když jsem ho chtěla uložit zpět do postele, zjistila jsem, že je úplně
rozpálený a má horečku. Prášek, čisté pyžamko a hrnek čaje. Po půl hodině
uklidňování a povídání pohádek mu zabral prášek a usnul. Lehla jsem si znovu do
postele. Kdyby tu se mnou tak byl Lukáš. Bohužel je na výjezdu s přáteli od
divadla a vrátí se až zítra. Do rána se mi už nepodařilo usnout a tak jsem vstávala
značně rozladěná, protože čtyři hodiny spánku není moc. Přehodila jsem přes sebe
župan a pomalu se šourala do kuchyně udělat dětem snídani. Chtěla jsem si
rozsvítit, ale žárovka jen blikla a zhasla nadobro. Budu jí muset vyměnit.  Dotýkala
jsem se stěny a šla podél ní dál. Když tu jsem ucítila bolest na chodidle. Hlavou mi
prolétly nejčernější scénáře, co by to mohlo být. Pak mi ale došlo, že si večer kluci
hráli s legem a neuklidili ho. Tiše jsem spolkla všechny nadávky a pokračovala v
cestě. Začínaly mě zebat nohy, rozbilo se nám podlahové topení a opravář se
ještě nestavil. Snažíme se topit krbem, ale ne úplně celý dům to vytopí. Když jsem
konečně dorazila do kuchyně, krb byl vyhaslý. Dřevo v dřevníku už také nebylo a
tak mi nezbylo nic jiného než obléct bundu a vydat se s proutěným košem pro dřevo.
Po cestě jsem stihla pořádně vymrznout a začalo chumelit. Když se oheň rozhořel,
šla jsem se věnovat snídani. Nejprve jídlo pro Adámka a pak teprve já a Ondrášek.
Po cestě do pokojíku jsem znovu šlápla na lego a upustila hrnek s čajem. Bohužel
se o parkety rozbil, vše se rozlilo mezi kostičky a já věděla, že mě čeká úklid.
Mezitím se probudil Ondrášek s tím, že ho bolí bříško a není mu dobře. Uložila
jsem ho tedy na gauč, kde jsem na něho viděla i při přípravě snídaně, která plynule
přešla v přípravu oběda. Než se oběd uvařil, stihla jsem se říznout do prstu a
utekla mi polévka. Pustila jsem si k vaření pohádku v televizi, abych zabavila
i Ondrouška. Bohužel foukal silný vítr a pořád se to sekalo, po chvíli jsem to vzdala
a poslouchala jen sykot hrnců. Po obědě jsem šla vyházet cestičku k příjezdové
cestě. Uprostřed vyhrnování mě ale chytly záda a nešlo se mi pořádně narovnat.
Nechala jsem všeho a dobelhala se domů. Lehla jsem si na gauč k Ondrouškovi a
neměla daleko k tomu se rozbrečet. Vzchopila jsem se a přečetla mu pohádku.
Protože se mu po obědě udělalo lépe, létal po kuchyni až upadl a praštil se do čela
a teď má obrovskou bouli na hlavě. Schylovalo se k večeru a tak jsem uložila kluky
do postele. Dala jsem si na plotnu vařit brambory na zítřejší špalíčky, abych je
měla připravené. Po pohádce a uspání obou synků jsem dostala chuť na víno,
abych zapomněla na všechny trable dneška. Sešla jsem do sklepa a nechala
všechny dveře otevřené, abych případně kluky slyšela.

Po chvíli sezení a popíjení vína mě přemohla únava a já usla na lavici. Co je to za smrad!
Otevřela jsem oči a první myšlenka byla na brambory. Já je nevypla! Tryskovou rychlostí
jsem se rozběhla k plotně. Když jsem doběhla ke sporáku, brambory už byly jen
připálené černé uhlíky. Vzala jsem hrnec a dala ho za okno na terasu. Zápach byl cítit
všude. To nevyvětrám ani za týden. Veškerou snahu ještě něco udělat jsem vzdala a
zamířila do postele, abych to vše mohla zaspat.